Je to apokalyptická scéna, která se v posledních letech stala až příliš známou. Ze země stoupají sloupy hustého černého dýmu, který zbarvuje pronikavé pozdně zimní slunce do nadpozemsky oranžové barvy. Ve větru se vznáší štiplavý zápach hořící trávy a stromů, suchá stébla a odumřelé kmeny praskají a praskají.
Při západu slunce v tento chladný únorový den je rovinatá, nízko položená krajina na východním pobřeží Marylandu černě ohořelá, kam až oko dohlédne, a několik plamenů si stále razí cestu skrz malé stromky a plotové sloupky.
Ale tohle není žádná katastrofa způsobená klimatickými změnami. Právě naopak: Je to příklad toho, čemu ekologové říkají "dobrý oheň". Jeff Kirwan, na jehož pozemku o rozloze 178 akrů stojíme, je plameny, které se prohánějí po jeho pozemku, nadšený. Díky tomu, že oheň odstranil loňský odpad, dopadá na půdu sluneční světlo, které v následujících týdnech podpoří rychlejší růst bahenních travin. Jejich kořeny budou pod zemí vázat uhlík a Kirwan doufá, že vytvoří půdu, která udrží bažinu nad stoupající vodou; hladina moře zde v oblasti Chesapeake Bay stoupá rychleji než téměř kdekoli jinde na Zemi.
Oheň podpoří zejména druh původní bažinné trávy zvané trojštět, jejíž kořeny rádi žerou pižmovky. Pižmovky, které v této části světa zaujímají významné místo v domorodých příbězích o stvoření světa, jsou zde odedávna ceněny pro své maso a kožešinu, a to jak domorodými, tak i nedomorodými obyvateli.
Kirwan, emeritní profesor lesnictví na virginské technice, je jedním z těchto domorodých obyvatel. Je členem indiánského kmene Nause Waiwash Band, který pochází z východního pobřeží a nyní sídlí v nedaleké Cambridgi, a v zimě se často vrací na pobřeží, aby nastražil pasti na pižmoně. A vzpomíná, jak mu otec jako dítěti ukazoval vypalování bažin. "Říkal: 'Tohle jsme se naučili od našich indiánských předků a děláme to dodnes,'" vzpomíná Kirwan.
Kirwan není zdaleka jediný, kdo chce vidět více plamenů. Rostoucí hnutí vědců, agentur pro správu půdy, ochranářských organizací a domorodých skupin se snaží vrátit oheň do bažin, jako je tato, a do lesů a pastvin přizpůsobených ohni po celých Spojených státech. Na východě USA, kde lesní požáry spalují mnohem méně půdy než na západě, narušila stoletá absence ohně ekosystémy. Lesy, v nichž kdysi převládaly dřeviny přizpůsobené požárům, jako jsou duby, hikory a borovice, převzaly druhy, které podporují mnohem méně volně žijících živočichů. A přelidněné stromy rostoucí v lesích bez pravidelných požárů potlačily biodiverzitu podrostu a zároveň zvýšily riziko škodlivých požárů.
"Je opravdu těžké vyjádřit, do jaké míry se naše přírodní oblasti drasticky změnily tím, že jsme se zbavili ohně," říká Deborah Landauová, ekoložka z organizace The Nature Conservancy, která pomáhala plánovat vypalování na Kirwanově pozemku.
Propagátoři požárů však čelí těžkým výzvám. Pro vypalování je dnes vyškoleno a kvalifikováno jen relativně málo lidí. A vše od počasí přes vládní nařízení až po nepřátelství veřejnosti vůči ohni se spiklo, aby oheň na pozemcích nevznikal. Ukazuje se, že je těžké překonat dlouho přežívající názor na oheň jako na něco nepřirozeného a ohrožujícího - umocněný dramatickými obrazy megapožárů na západě USA a jinde, které jsou způsobeny změnou klimatu.
Zdroje: https://www.wired.com/story/how-prescribed-burns-can-help-restore-eastern-us-forests/ , Unsplash.com
