Děkujeme matce přírodě, že nás zachránila před námi samými. Rostliny na souši a fytoplankton v moři absorbují při fotosyntéze CO 2, čímž vysávají z atmosféry uhlík, který otepluje planetu. Vegetace zrušila čtvrtinu emisí lidstva a oceány pohlcují ještě více, čímž pomáhají udržet oteplování zatím na 1,2 stupních Celsia nad úrovní před průmyslovou revolucí.
Naše civilizace je však stále na cestě k tomu, aby na začátku až v polovině 30. let překročila oteplení o 1,5 stupně (optimistický cíl stanovený Pařížskou dohodou). Proto Mezivládní panel OSN pro změnu klimatu (který je autorem všech těch zatracujících zpráv o klimatu) zdůrazňuje, že nestačí jen dramaticky snižovat emise skleníkových plynů - a to rychle -, ale měli bychom také používat techniky negativních emisí, abychom vysáli uhlík z atmosféry. Inženýři by to mohli udělat pomocí zařízení na přímé zachycování vzduchu (DAC), která čistí vzduch od CO 2 . Jiní se však obracejí zpět k matce přírodě a zkoumají způsoby, jak využít schopnosti rostlin pohlcovat uhlík.
"Dekarbonizovat celý energetický sektor během 20 až 30 let, což by bylo nutné k dosažení oteplení o 1,5 nebo dokonce o 2 stupně, je obrovská výzva," říká klimatoložka Vera Hecková z Postupimského institutu pro výzkum vlivu na klima. "Bude tedy zapotřebí různých nástrojů, které by vyvážily zbývající emise."
Jedním z kontroverzních nápadů je tzv. bioenergie se zachycováním a ukládáním uhlíku neboli BECCS: Pěstovaly by se plodiny, které by se spalovaly pro výrobu energie, pak by se zachytily emise vycházející ze zařízení a přečerpaly by se do podzemí jako zkapalněný plyn. (Bioenergii z rostlin již získáváme spalováním dřevěných pelet nebo výrobou etanolu z kukuřice, ale obojí se provádí bez zachycování a ukládání uhlíku.)
"BECCS je jediná technologie, která odstraňuje uhlík z atmosféry a zároveň vám poskytuje jakýsi bezplatný zdroj energie," říká Heck, který se tímto procesem zabývá. Je to v podstatě přírodní verze přímého zachycování CO 2 ze vzduchu (DAC), která místo toho využívá membrány k pohlcování CO 2 ze vzduchu. Jenže na rozdíl od DAC vyžaduje BECCS spoustu půdy a vody k pěstování potřebných plodin - na planetě s rostoucí lidskou populací, která sama potřebuje více potravin a vody. Nehledě na to, že změna klimatu již nyní způsobuje intenzivnější sucha po celém světě.
Vědci v časopise Science Advances tento týden představili scénář, ve kterém by se bioenergetické plodiny masivně rozšířily po celých Spojených státech, a co by to znamenalo pro zachycování uhlíku i spotřebu vody ve srovnání s posilováním běžných lesů. Dobrou zprávou je, že BECCS by ve velkém měřítku zachycoval přibližně stejné množství uhlíku jako zalesňování. Špatnou zprávou však je, že by to do roku 2100 vystavilo 130 milionů Američanů vodnímu stresu kvůli vodě potřebné k pěstování všech těchto plodin a kvůli tomu, že by dodatečná hnojiva znečišťovala řeky dusíkem.
Výzkumníci použili socioekonomické modely, které zahrnovaly řadu proměnných - růst populace, potřeby vody a energie pro lidi a zemědělství, způsob využívání půdy a další - a které simulovaly, jak by se USA mohly změnit do roku 2100. Na základě všech těchto proměnných modely předpověděly, kde v USA by bylo nejvhodnější pěstovat bioenergetické plodiny nebo zalesňovat. Výzkumníci pak tyto údaje vložili do modelu zemského systému, který předpověděl důsledky změn v půdě pro umístění BECCS nebo zalesňování pro životní prostředí - zejména pro dostupnost a kvalitu vody. (Tyto dva scénáře nebyly výhradně BECCS nebo zalesňování - verze BECCS zahrnovala trochu zalesňování a naopak)
Zdroje: https://www.wired.com/story/burning-crops-to-capture-carbon-good-luck-finding-water/ , Unsplash.com
